Hornatou krajinu na sever od Chelonoiského poloostrova obývají rozmanité kmeny a klany Epitraků. Ti se svými jižními sousedy sdílejí jak jazyk, tak víru, ale nesčetné vlny migrujících kmenů se podepsaly jak na jejich vzhledu, tak kultuře. Epitrakům vládnou králové a náčelníci, nosí kalhoty a dokonce pijí neředěné víno. V očích Chelonoiských to je důkaz jak hluboko mohou padnout i ty nejvznešenější klany a města, pokud není dbáno na občanskou morálku a povinnosti. To však ani jedné ze stran nebrání v navazování výhodných obchodů, sňatků a žoldnéřských paktů.
Prakticky všechny kmeny Epitraků jsou provázány staletími křivd, přísah a krevních mest. Šarvátky mezi nimi jsou ale poměrně ritualizované s nízkými ztrátami na životech. Epitrakové jsou velmi pověrčiví a věří na moc ostatků a předmětů spjatých s významnými osobami a událostmi. Každý kmen má několik dobře skrytých mohyl kam chodí obětovávat mumifikovaným hrdinům. Zbraně a některé další předměty, které slavným lidem patřily, se po jejich smrti tříští a opracovávají do mocných amuletů, které si pozůstalí našívají na válečné oděvy, nebo speciální okruží. Stejný osud čeká i mršiny nebezpečných stvůr, nebo vyjímečných úlovků. S těmito pozůstatky se pak čile obchoduje a používají se jako cenné dary, ale nejčastěji mění majitele na základě výzev, soubojů, nebo dokonce válek. Úlomek Ajaxova meče může mít cenu celé vesnice. Pravost a znalost historie vlastněných trofejí je jednou z nejposvátnějších tradic Epitraků a jakákoliv lež o jejich původu je extrémně tvrdě trestána jak světskou mocí, tak zlobou bohů.
Nejvýraznějšími Epitrackými kmeny jsou v současnosti Sycaboe, Buri a Anantové. Sycaboe je mocné feudální království, které ovládá podstatnou část západního pobřeží Epitrakie. Jejich válečníci používají stejné zbroje a taktiky jako Chelonoici, ale podporují je excelentní jezdci. Bůh Jezdec je dokonce hlavním bohem jejich panteonu a jeho ikony najdeme na mnohých štítech i fasádách domů.
Buri jsou kmenový svaz obývající rozsáhlé pohoří plné špatně dostupných údolí. Jejich kopiníci v kostěných a dřevěných zbrojích dohánějí chybějící disciplínu zuřivostí a odvahou. Na jejich štítech často najdeme komplikovaná bludiště a šneky, oboje hraje důležitou roli v jejich podivných kultech vzívajících ktonického boha Zagrea.
Anantové jsou pastevečtí nomádi, kteří ženou velká stáda ovcí a koní přes severovýchodní pláně Epitrakie. Uctívají panteon sedmi bohů, v jejihž čele jede ohnivá bohyně Tabiti.
Estetika
Inspirací Epitraků je hlavně antický Balkán a pobřeží Čeného moře. Mezi Epitraky existuje široké spektrum „civilizovanosti,“ od jižních poleis, kde se nosí lehké róby a tepané kyrysy až po zarostlé barbary z hor s kožešinovými plášti a kostěnými, nebo dřevěnými zbrojemi.
Základním kusem oděvu pro Epitraky jsou kalhoty. Ty mohou být dost upnuté jako hosen, nebo volnější jako moderní kalhoty, ale neměly by to být volné harémovky ani nabírané „vikingské“ a neměly by mít poklopec. Jako svrchní oděv pak nosí kaftany, (županového typu bez výrazných knoflíků, doubletové kaftany jsou mimo,) nebo tuniky s dlouhými rukávy. Střihy níž jsou spíše orientační, protože pro ně narozdíl od ostatních národů nexistuje univerzální velikost, ale kdybyste měli problém kostým ušít, rádi vám pomůžeme, stačí se ozvat.
Epitrakové si vyloženě libují ve výrazných vzorech a barvách. V šatníku některých Epitraků najdeme i kožešiny, ale ty se letním horku omezují na dekorativní lemy, nebo prvky zbroje. Ženy většiny kmenů nosí stejné oblečení jako muži, ale v některých jsou k vidění i sukně, nebo dokonce chitóny Chelonského typu. Velmi oblíbené jsou i výrazné pokrývky hlavy, jako například ikonické Frygyjské čapky.
U prominentních mužů by nemělo chybět látkové okruží, náhrdelník nebo jiný kus oděvu na kterém jsou našité šperky, kosti, nebo úlomky vyřezávaného dřeva a kovů, jako trofeje. Není třeba to přehánět, dvě nebo tři trofeje jsou úplně dostačující.
Sportují buď v kalhotech, nebo spodním prádle.
