Věčná Říše, jediné centralizované impérium Pobřeží, je bezvěká. Její hornaté pouště i úrodná údolí rozrývají megalomanské zavlažovací kanály, které jsou starší než Atloitis. K opuštěným městům zabitých bohů se nese křik opulentních slavností v pobřežních metropolích. Armády Říše bojují se smečkami kynocefalů v chladných horách východu, s rarachy v bažinách kolem pramenů Velkých řek, s nomády v pouštích i se zrzavými lovci lebek v hustých lesích. Hranice Říše se mění, národy se pod její vládou mísí, štěpí a umírají, ale jedno zůstává konstantní – Stavitelé, národ obývající samotné srdce Říše. Farokrálové z jejich řad prý žijí jakožto reinkarnace bohů stovky let a pohled na ně znamená pro obyčejného člověka smrt.
Armády Říše tvoří jednotky všech podrobených národů, včetně Stavitelů samotných, kteří tradičně používají velké proutěné štíty a textilní zbroje, ale nejobávanejšími vojáky jsou Pertové z hornatých stepí na východě. Jak jejich pěchota, tak slavní katafrakti bojují zakutí v šupinových a lamelových zbrojích z kvalitního železa a často tvoří jak kovadlinu, tak kladivo Věčné armády.
Na pobřeží Říše se nachází několik důležitých měst založených Chelonoici, jejihž obyvatelům se říká Tinajci. Velká část Tinajců je po nedávné porážce na Chelonoiském poloostrově neklidná a nespokojená s nadvládou Stavitelů. Některé skupiny vzbouřenců se dokonce tajně pokoušely přesvědčit politiky z Chelonoiského poloostrova, aby je osvobodili invazí přes Moře.
Aby Chelonoiskou menšinu ve Večné říši uklidnili, rozhodli se její vládci využít pofidérní postavy Béla z Chelonoiských mýtů jako důkazu toho, že jsou sami také potomci Atloitis. Jako další argument vyslali delegaci na posvátné Hry, kterých se smí účastnit jen rody, jejichž kořeny sahají až na Potopený ostrov.
Estetika
Věčná říše nabízí široké spektrum kultur a národů, ze kterých čerpat.
Stavitelé jsou inspirování Egypťany Nového království. Muži často nosí jen lehké sukně a bederní roušky zvané Shendyt, někdy doplněné zdobenými pásky. Návod na ně najdete v sekci Kostýmový standard. Ženy zase nosí jednoduché tubové šaty. Obě pohlaví mohou tento základ zabalit do dlouhého kusu lehké látky (podobného sárí), doplnit šátkem přes ramena, nebo zdobeným okružím. Populární jsou i vázané přehozy jako na střihu níže. Stavitelé nepoužívají na své oděvy vlnu a jen málokdy barví látky, a tak jsou jejich oděvy buď bílé, nebo slonovinové. O to barevnější a impozantnější ale bývají jejich pokrývky hlavy, make up a šperky.
Pertové se odívají do kaftanů a kalhot, které jsou velmi podobné Epitrackým, ale jejich svršky bývají o něco delší a jejich ženy typicky nosí místo kalhot dlouhé sukně. I frygyjské čapky najdeme u obou národů, zřejmě odkaz na jejich společný původ někde ve východních stepích. Střihy najdete u Epitraků.
Tinajci se typicky odívají do jednoduchých tunik s krátkými rukávy, které se šijí stejně jako ty Dimittijské, ale jejich rukávy bývají velmi široké. Místo 60cm obvodu mohou mít až metr. Přes tyto tuniky někdy nosí Shendyt a od svých vládců přejali i módu světlých látek, zdobených okruží a výrazných šperků.
